20.2.06

jana hunter



asi je to lepší než cocorosie, které občas působí až trapně avantgardně, taková stylizace do francie 20. let (tamhle u stolku sedí andré breton a my dvě budeme hrát na kytary, aby si nás ten eluard všiml) - tohle u jany hunter nehledejte. těžko říct jak to dělá, ale jí to lo-fi můžeme opravdu věřit. ostatně, jak jinak by mělo nahrávat páté z devíti dětí, narozené uprostřed texasu? občas to není moc poslouchatelné, občas trošku nekonečné, jako fronta na koncert U2 (zdravím benjamina slavíka, největšího idiota současné publicistiky) ale když se takhle procházíte s cigaretou a okukujete barokní památky, těžko vás napadne lepší hudební doprovod. je to skromná hudba, tak malá že by se vešla do krabičky od sirek a stejně vás dokáže ohromit. alespoň občas.

její diskografie je docela zmatená, jak se na správnou umělkyni sluší. nějaké ty kolaborace s celebritou banhartem, nějaká ta EP a taky jedna regulérní deska, ze které pocházejí dnešní dva air-strikes.

jana hunter / all the best wishes
jana hunter / restless

1 Comments:

Anonymous Anonymní said...

mathew mathew, ty jsi tak drsny rozzlobeny mlady muz, az je to k nevire

8:47 odp.  

Okomentovat

<< Home